Máme zdravotní pojištění

Není nad to, když je člověk zdravý. Když je zdravý, dobře se cítí, a to je pak hned veseleji na světě. Ale i když člověk na svoje zdraví sebevíc dbá, někdy se mu ho nepodaří udržet. A pak se trápí a léčí, aby mu zase bylo líp. U nás máme ve srovnání se spoustou zemí tu výhodu, že jsme většinou zdravotně pojištění. To znamená, že za nás někdo náklady na zdravotní péči zaplatí a my se tak nemusíme bát chodit k doktorovi. Nemusíme se bát toho, že nás péče o naše zdraví finančně zruinuje.

Ale ani s takovým zdravotním pojištěním to často není právě ideální. I když máme kartičku od pojišťovny, často musíme platit i sami. A třeba i hodně. Jsou záležitosti, které nám zdravotní pojišťovny zaplatí jenom částečně, a záležitosti, které nám vůbec nezaplatí.

Běžné je třeba to, že doplácíme za léky. Což je docela smutné. Jasně, že to nevadí v případě, že si nějaké kupujeme ze svojí vlastní vůle a třeba i zbytečně, ale myslím, že u léků na předpis by se to dít nemělo. Když nám něco předepíše doktor, je to zřejmě důležité pro naše zdraví, a pak by se nemělo riskovat s tím, že se najdou lidi, kteří ani doplatek na takové léky zaplatit nemůžou. A moc nepomůže ani to, že když se překročí maximální limit, pojišťovna později to, co bylo zaplacené navíc, člověku vrátí.

Stejně tak je smutné, že se doplácí i na některou péči. A některou si dokonce musíme platit sami. Když potřebujeme třeba opravit zuby, je to ukázkový příklad. Bolí to, vznikají z toho další komplikace, takže je zásah zubaře důležitý. Jenže si to přesto zaplatit musíme, pojišťovna přispěje málokdy. A to ještě můžeme být rádi, když nějakého zubaře vůbec seženeme.

Takže je lepší být zdraví. Líp se cítíme a ušetříme tím často spoustu peněz. A když zdraví nejsme, měli bychom se utěšovat aspoň tím, že nás to vysloveně nezruinuje. Nám aspoň něco pojišťovny zaplatí. Na což se spousta lidí na světě spolehnout nemůže.